Slunce
Slunce není žádným božstvem – jak se dříve domnívali Egypťané, Aztékové, Inkové, Řekové, Indové a jiní národové. Je to obrovská koule žhavých plynů. Je složeno především z vodíku a helia. Jsou tam i všechny ostatní prvky, o nichž se učíme v chemii – ale těch je všech dohromady jen asi jedno procento všech atomů. Mohli bychom říci – jakási špína ve vodíku a heliu. Je milionkrát větší než Země a obsahuje tisíckrát více hmoty než všechna ostatní tělesa sluneční soustavy. Je ve středu sluneční soustavy a obíhají kolem něho planety, planetky, komety a mnoho meteoroidů.
Ve středu Slunce, za teplot kolem 15 milionů stupňů, se mění vodík v helium. Každou vteřinu se přemění 560 milionů tun vodíku v helium. Při tom se uvolňuje obrovské množství záření. Tento proces, přeměna vodíku v helium, je zdrojem energie velké většiny hvězd, které vidíme na obloze. Hvězdy (a tedy i Slunce) jsou jaderné (přesně řečeno termonukleární) reaktory.
Merkur
Planeta Merkur je nejbližší k Slunci. Je nejteplejší planetou a zároveň patří k těm nejstudenějším. Na rovníku v poledne taje olovo, neboť tam je teplota 470ºC. U pólů objevily mohutné radary vysoce odraživou látku, jako v čepičkách Marsu. Jde patrně o zmrzlou vodu.
Venuše
Planeta Venuše je zahalena do hustých oblaků z kapiček kyseliny sírové. Na povrch nevidíme žádným dalekohledem a do nedávné doby nebylo o jejím povrchu nic známo. V posledních desetiletích ji však navštíviloasi dvacet sond, které blízko ní proletěly nebo kroužily jako umělé měsíce, a dvě dokonce přistály i na jejím povrchu. Radary na sondách obihajících kolem Venuše (zejména na Magellanu) pronikly pomocí centimetrových vln hustý oblačný závoj a zmapovaly její povrch.
Země
Země byla od pradávna považována za střed vesmíru. Teprve před pěti stoletími byl přijat názor, že Země je pouze planeta obíhající kolem Slunce. Pohled na Zemi zvenku (to je z vesmíru) byl možný, až když ji člověk v kosmické lodi obletěl a vypravil se v lodi Apollo na Měsíc.
Mars
Mars – nositel ž
ivota? V minulém století bylo mnoho lidí přesvědčeno, že na našem vnějším sousedu je život. Americký astronom Percival Lowell pečlivě zakreslil mapu Marsu, na níž bylo pět set kanálů. Lowell se domníval, že polární čepičky jsou vodní led a kanály rozvádějí vodu do oblastí s vegetací.
Jupiter
Planeta Jupiter je největší ze čtyř obřích planet. Od Slunce je pětkrát 
dále než Země. Je tisíckrát větší než Země a jen tisíckrát menší než Slunce. Svou hmotností je blízko rozhraní mezi planetou a hvězdou. Na hvězdu však nemá: jeho hmotnost nestačí na termojaderné reakce – základní vlastnost hvězd. Jupiter sestává především z vodíku a helia. Složením odpovídá Slunci, neboť obě tělesa vznikla z téže mateřské pramlhoviny: na jeden atom helia připadá dvacet atomů vodíku. Všechny ostatní prvky tvoří dohromady asi jedno procento.
Saturn
Planeta Saturn je nejhezčí a nejznámější planetou. V chemickém složení a stavbou je podobný Jupiteru. Od Slunce je dvakrát dále než Jupiter a jeden oběh kolem Slunce (to je Saturnův rok) trvá třicet našich roků.
Nápadným a nejkrásnějším útvarem v celé planetární soustavě jsou Saturnovy prstence. Jeví se v dalekohledu jako rozsáhlý rovinný útvar.
Uran
Planeta Uran nebyla známa v antice, a proto bychom marně pátrali po její roli v antické astrologii. Je slabá a objevil ji před dvěma sty roky pomocí dalekohledu amatér William Herschel (1738–1822). Naši předkové pro tuto planetu zvolili název Nebešťanka. Kolem Slunce obíhá Uran ve vzdálenosti 3 miliard kilometrů. Je tedy dvakrát vzdálenější než Saturn a dvacetkrát než naše Země.
Neptun
Planeta Neptun byla objevena teprve v polovině minulého století. Přesně řečeno: Osmá planeta byla nejprve vypočtena z odchylek Urana od vypočtené dráhy a potom, v r. 1846 na vypočteném místě skutečně dalekohledem nalezena.
Neptun je daleko od Slunce, třicetkrát dále než naše Země. Podrobné informace o jeho měsících, prstencích i jeho povrchu poslala sonda Voyager 2 až v srpnu 1989. Neptun je podobný většímu Uranu. Z jeho měsíců je nejzajímavější velký Triton.
Mapa stránek