Výklad důležitých termínů...

absolutní hvězdná velikost
Je jasnost, jakou by měla hvězda ve vzdálenosti 30 světelných roků. Značí se M. Počítá se ze zdánlivé hvězdné velikosti pomocí vzdálenosti hvězdy.

akrece
Nakupení prachu a plynu na větší tělesa (planetu, hvězdu, černou díru či jádro galaxie) nebo do disku kolem  nich (tzv. akreční disk).

aktivní galaxie
Galaxie, která ve svém jádru má obří černou díru. Akrecí okolního materiálu se uvolňují nesmírná množství gravitační energie. Uvolněná energie uniká z jádra jako elektromagnetické záření všech vlnových délek a jako obrovské výtrysky hmoty.

aktivní Slunce
Slunce v době, kdy se na něm vyskytuje mnoho  skvrn, erupcí, protuberancí a jiných druhů sluneční činnosti (aktivity).

albedo
Odrazivost. Poměr odraženého světla k dopadajícímu.

anticyklona
Tlaková výše, stáčení atmosféry ve smyslu hodinových ručiček na severní polokouli a proti směru  hodinových ručiček na polokouli jižní.

astronomická jednotka
Průměrná vzdálenost Země od Slunce,  což je téměř 150 milionů kilometrů.

Big Bang (Velká exploze, Velký třesk)
Teorie, že vesmír vznikl explozí z jediného bodu před deseti miliardami roků.

bilion
Milion milionů, čili tisíc miliard čili číslo s 12 nulami, 10ą˛. Obří eliptické galaxie mají několik bilionů hvězd.

bílý trpaslík
Bělavá hvězda o velikosti Země a o hmotnosti  Slunce. Je pozůstatkem hvězdy podobné našemu Slunci.

budící hvězda
Žhavá hvězda o teplotě desetitisíců stupňů, která svým zářením budí okolní plyn k svícení. Takový svítící oblak pak nazýváme emisní mlhovina (difúzní nebo planetární).

CCD
Elektronické zařízení sestávající z velkého počtu elementů (pixelů) citlivých na světlo (CCD z anglického Charge Coupled Device). Užívá se k zaznamenání obrazu  v číslicové formě.

cefeida
Pulsující proměnná hvězda. Pravidelně mění svoji jasnost s časem. Perioda změn je závislá na skutečné svítivosti cefeidy. Protože periodu změn lze snadno zjistit, staly se cefeidy velmi důležitým prostředkem k určování  vzdáleností ve vesmíru.

cyklona
tlaková níže, je vířivý pohyb atmosféry proti směru hodinových ručiček (na severní polokouli) a po směru  hodinových ručiček na polokouli jižní.

černá díra
Pozůstatek velmi těžké hvězdy. Její hmotnost je  značně větší než hmotnost Slunce, zatímco její rozměr je pouze několik málo kilometrů. Působí tak obrovskou gravitační  přitažlivostí, že z ní nemůže nic uniknout, ani paprsek  světla. Nemůžeme ji tedy vidět – proto je „černá“. Všechno do ní padá jako do bezedné propasti – proto „díra“. Přesto že všechno z okolí pohlcuje, nikdy se nemůže zaplnit.

černý trpaslík
Malá chladná hvězda, která nesvítí. Je to vychladlý bílý nebo hnědý trpaslík.

červený obr
Velká červená hvězda o průměru až stamilionů  kilometrů, s vysokou svítivostí a nízkou povrchovou teplotou.  Většina normálních hvězd (např. naše Slunce) se po vyhoření  vodíku v nitru stane červeným obrem a potom zaniká.

degenerace látky
Nastává tehdy, je li látka stlačena na velkou hustou (tisíckrát až milionkrát větší než hustota vody). Atomy jsou k sobě tak namačkány, že jejich elektrony nevědí, ke kterému atomu patří. Uvolní se ze svého atomu a patří všem atomovým jádrům, mezi nimiž volně pobíhají. Při  tom se rychlosti elektronů musí lišit (tzv. Pauliho princip), takže některé se musí pohybovat velice rychle.

degenerovaná látka
Látka za vysokých hustot. Chová se zcela jinak než plyny, plazma či pevná látka. Např. tlak degenerované látky je závislý pouze na hustotě a nikoliv na  teplotě.

degenerovaná hvězda
Hvězda, v jejímž nitru je degenerovaná látka. Bílí trpaslíci a neutronové hvězdy jsou degenerované  hvězdy.

Dopplerův efekt (Dopplerův jev, Dopplerův posuv)
Změna vlnové délky záření, způsobená pohybem vzhledem ke zdroji záření. Pohybuje-li se zdroj záření (např. galaxie) od nás, vlnová délka se nám jeví delší, čili nastává posuv  k červenému konci spektra. Přibližuje-li se k nám zdroj (např. hvězda), vlnová délka se nám jeví kratší, čili dochází k modrému posuvu.

družice
Těleso, které obíhá kolem jiného většího tělesa (např. planety či planetky).

družicový dalekohled
Dalekohled obíhající Zemi. Mimo HST obíhá Zemi celá flotila družicových dalekohledů, studujících vesmír ve všech oblastech spektra.

elektromagnetické záření
Rychle kmitající elektrická síla.  K ní kolmo kmitá magnetická síla. Šíří se ve vakuu rychlostí 300 000 km za vteřinu. Podle kmitočtu rozeznáváme různé druhy elektromagnetického záření: gama, rentgenové, ultrafialové, světelné, infračervené, mikrovlnné a rádiové a magnetické pole.

elementární částice
Základní stavební jednotky látky. Nejdůležitější pro stavbu dnešního vesmíru jsou protony, elektrony a neutrony.

eliptická galaxie
Galaxie ve tvaru elipsoidu. Nemají  mezihvězdnou látku, takže v nich nevznikají nové hvězdy. Trpasličí eliptické galaxie patří mezi nejmenší, kdežto obří eliptické jsou největšími galaxiemi vůbec.

emisní mlhovina
Oblako plynů které mění ultrafialové záření blízké hvězdy ve světlo.

foton
Částice elektromagnetického záření.

fúze
Splynutí dvou nebo tří lehkých atomových jader v jádro  edno. Tímto procesem se v hlubokém nitru hvězd budují těžší  prvky z vodíku.

galaktická hvězdokupa
Totéž co otevřená hvězdokupa. Galaktické hvězdokupy jsou v blízkosti galaktické roviny (odtud jejich název). Jsou to poměrně mladé hvězdné soustavy, zrozené před desítkami milionů roků.

galaktická kupa (hnízdo galaxií)
Seskupení desítek až tisíc galaxií o průměru 10–15 milionů světelných let.

galaktický kanibalismus
Splynutí malé galaxie s velkou. Uplatňoval se při tvoření galaxií.

galaxie ”
Systém velkého počtu hvězd, hvězdokup, mezihvězdné hmoty. Galaxie je držena pohromadě vlastní  gravitací. Podle tvaru rozeznáváme galaxie eliptické,  spirální a nepravidelné. Počet hvězd v galaxii může být od  několika miliard (trpasličí galaxie) až po několik bilionů  (obří eliptické galaxie).
 
Galaxie
Naše galaxie; jednou z jejich 150 miliard hvězd je naše Slunce. Na noční oblohu se nám promítá jako Mléčná dráha.
 
gama záření (gama paprsky)
Elektromagnetické záření o vlnové délce kratší než tisícina nanometru.
(Nanometr – 1 nm – je  miliontina milimetru). Gama záření je nejenergetičtější druh elektromagnetického záření.

globule
Tmavý hustý oblak mezihvězdného plynu a prachu. Zárodek hvězdy.

granule
Jasné oblasti ve sluneční fotosféře, o rozměrech asi 1000 km. Představují vrchol horkých oblaků vynášených konvekcí z hloubek 200 000 km na povrch. Asi za 8 minut granule vychladne a klesá pod povrch.

gravitační čočka
Zobrazení velmi vzdálené galaxie bližším masivním objektem (na př. obří eliptickou galaxií). Světelný paprsek se ohýbá při průchodu kolem masivních objektů, podobně jako v čočce dalekohledu.

gravitační kolaps (gravitační smrštění)
Zhroucení hvězdy  pod vlastní tíhou. Výsledkem je neutronová hvězda nebo černá  díra.

H II oblast
Oblast ionizovaného vodíku kolem žhavé hvězdy. Je to druh emisní mlhoviny.

Herbig-Harúv objekt
Malá proměnná mlhovina kolem vznikající  hvězdy.

hmotnost
Množství látky v tělese obsažené.

hmotnost Slunce
Množství látky z níž je vybudováno Slunce. Je 300 tisíckrát větší než hmotnost Země. Nepředstavitelné číslo: dva biliony trilionů kilogramů (2 .1030 kilogramů).  Hmotnosti hvězd a jejich systémů se udávají v hmotnosti Slunce jako jednotce. Např. hmotnost naší Galaxie je 150 miliard hmotností Slunce.

hmotnost Země
Šest milionů trilionů kilogramů (6 .1024  kilogramů). Užívá se jako jednotka pro hmotnost planet.

hnědý trpaslík
Plynná koule s hmotností menší než dvacetina hmotnosti Slunce. Jeho hmotnost je dostatečně velká, aby se vlastní gravitací smrštil, zahřál a zářil tmavě červeným  světlem. Není však dostatečně hmotný, aby se zahřál přes 7 milionů stupňů, aby v něm mohly probíhat termonukleární reakce jako v normálních hvězdách.

Hubbleova konstanta
Udává rychlost, s jakou se vesmír rozpíná. Vzdálenost jednoho milionu světelných roků se každou  vteřinu zvětší o 20 kilometrů. Její přesné určení je svízelné  a tak různí autoři dochází k různým přírůstkům jednoho  milionu světelných roků – od hodnoty 15 km za vteřinu až do 25 km za vteřinu.

Hubbleův dalekohled
Dalekohled vynikajících vlastností, o  průměru zrcadla 2,4 m, který krouží jako umělá družice kolem Země ve výšce 600 kilometrů. Jeho podrobné snímky s vysokou rozlišovací schopností přinesly řadu nových poznatků o stavbě a vývoji vesmíru.

Hubbleův zákon
Čím jsou od sebe galaxie vzdálenější, tím  rychleji se od sebe vzdalují. Rychlost vzdalování pro vzdálenost jeden milion světelných roků udává Hubbleova konstanta.

hvězda ”
Těleso o hmotnosti dvacet tisíc Zemí a menší než dvacet milionů Zemí. Normální hvězdy (to jest všechny, které vidíme na obloze pouhým okem) jsou plazmová tělesa, v jejichž středu probíhají termonukleární reakce. Bílí trpaslíci a neutronové hvězdy (ty pouhým okem nevidíme) jsou pozůstatky normálních hvězd. Září díky své tepelné a rotační energii, kterou si uchovaly z období (termonukleárního) období své existence.

hvězdná soustava
Seskupení hvězd. Osamocené hvězdy jsou ve vesmíru vzácné. Najdeme je ve skupinkách po dvou (dvojhvězdy, po třech (trojhvězdy) atd.: po desítky až stovky tvoří  otevřenou hvězdokupu, mnoho tisíc až milion hvězd jsou v kulové hvězdokupě, stamiliony až miliardy v nepravidelné nebo trpasličí galaxii, desítky až stovky miliard hvězd jsou  ve spirální galaxii, biliony v obří eliptické galaxii. Mnohé hvězdy bez hvězdného průvodce jsou obklopeny planetami (např. naše Slunce a jiné).

hvězdná velikost
Je číselné vyjádření jasnosti hvězdy. Značí se m (z latinského magnitudo). Čím je hvězda jasnější, tím je menší její m (viz seznam jasných hvězd). Rozdíl 5 velikostí mezi dvěma hvězdami znamená, že jasnější hvězda osvětluje stokrát více než hvězda slabá.

hvězdokupa ”
Soustava několika desítek až milionu hvězd. Malý  počet hvězd tvoří otevřenou neboli galaktickou hvězdokupu (např. Kuřátka). Mnoho tisíc hvězd tvoří kulovou hvězdokupu.

Charon
Družice Plutona.

chromatická aberace (barevná vada)
Zkreslení obrazu v čočkových dalekohledech. Pozorovaný obraz je obklopen  barevným okrajem.

infračervené záření
Záření o vlnových délkách 0,7 mikronu až po desetinu milimetru. Jeho zdrojem jsou planety,  mlhoviny, galaxie.

ionizace
Odtržení elektronu z atomu nebo z molekuly. Dochází k ní při vysoké hustotě nebo vysoké hustotě. Opačným procesem je rekombinace.

jaderná reakce
Přeměna atomového jádra. Fúze (např. vodíku je spojení lehkých jader, štěpná reakce (např. uranu) je rozložení těžkého jádra na lehčí.

jádro galaxie
Středová oblast galaxie, v níž je nakupeno velké množství hvězd a mezihvězdné hmoty. V jádru některých galaxií se nachází supermasivní černá díra.

jádro hvězdy
Středová oblast hvězdy, kde probíhají  termonukleární reakce.

klidová energie
Energie, kterou má částice (či těleso) v klidu. Je rovna m . c2, kde m je hmotnost a c2 je čtverec rychlosti světla (9 . 1016 m2s-2).

kinetická energie (pohybová energie)
Energie, kterou má  částice nebo celé těleso v důsledku svého pohybu. Některé  částice (např. protony, elektrony, atomová jádra) se pohybují rychlostí blízkou rychlosti světla. Takovým částicím se říká  kosmické záření.

kolaps
Totéž co zhroucení: náhlé zmenšení objemu pod vlastní gravitací. Masivní hvězdy končí svůj život kolapsem v neutronovou hvězdu nebo v černou díru.

kometa ”
Ledové těleso obíhající Slunce. Rozměr od několika  kilometrů do několika desítek kilometrů. Když se přiblíží ke Slunci, uvolňují se plyny a prach. Ty vytvoří rozsáhlou hlavu – kómu a dlouhý ohon.

konvekce
Přenos energie s pohybující se hmotou. V horní třetině Slunce se děje přenos sluneční energie konvekcí, která se na povrchu Slunce (to jest ve fotosféře) projevuje jako granule (svítící zrna).

koróna
Vnější rozsáhlá, horká a velmi řídká část atmosféry Slunce či jiné hvězdy. Skýtá nádhernou podívanou při zatmění Slunce.

korpuskulární záření
Proud rychlých částic. Příkladem je  sluneční či hvězdný vítr, v němž částice dosahují rychlostí stovek až tisíců kilometrů za vteřinu. Nejrychlejším korpuskulárním zářením je kosmické záření.

kosmické záření (kosmické paprsky)
Vysoko energetické částice dopadající na Zemi z kosmického prostoru. Jsou v něm  jádra všech prvků, elektrony a záření gama.

kulová hvězdokupa
Seskupení desetitisíců až milionu hvězd  do kulového tvaru o průměru zhruba 75 světelných let.  Kulové hvězdokupy představují nejstarší složku galaxií – asi  deset miliard roků. Jsou stálé vůči gravitačnímu působení galaxie.

kvasar
Objekt s velikým posuvem spektra k červenému konci. Kvasary jsou velmi vzdálené a mají mnohem větší zářivost než  celá galaxie. Zdrojem jejich energie je supermasivní černá díra v jejich středu. Představují ranou vývojovou fázi galaxií, proto se vyskytovaly v hojném počtu před několika  miliardami roků. V dalekohledu se jeví jako slabé hvězdy.

Magellanovy oblaky
Dvě nepravidelné galaxie, průvodci naší  Galaxie. Obyvatelům jižní polokoule skýtají krásnou podívanou.

M
Objekt v Messierově katalogu. Např. M1 je Krabí mlhovina, M33 Velká galaxie v Andromedě, M42 Velká mlhovina v Orionu.

magnetosféra
Prostor kolem zmagnetizované planety. Vytváří dutinu ve slunečním větru, neboť jeho nabité částice nemohou do magnetosféry proniknout. Zemská magnetosféra tak  ochraňuje celou biosféru před slunečním větrem.

měsíc (družice) ”
Těleso, které obíhá kolem planety. Je buď  přirozený nebo vytvořený člověkem (umělý). HST a televizní  družice jsou umělé měsíce (družice) Země. Náš Měsíc nebo  Jupiterova Io jsou měsíce (družice) přirozené.

Messierův katalog
Seznam mlhovin, hvězdokup a galaxií z  roku 1784. Objekty v katalogu uvedené se značí písmenem M, k  němuž se připojuje pořadové číslo objektu v katalogu.

mezihvězdná látka
Plyny a prach v prostoru mezi hvězdami. V  nepravidelných galaxiích je mnoho mezihvězdné látky, kdežto v eliptických galaxiích mezihvězdná látka není.

mezihvězdné oblako
Oblako mezihvězdné látky, v němž je větší hustota než v okolí. Projevuje se jako mlhovina.

mezihvězdný prach
Malá zrnka (menší než tisícina milimetru) v mezihvězdném prostoru. Jejich tvar je nepravidelný Podle dnešních poznatků jsou z uhlíku nebo křemičitanu. Jsou  pravděpodobně obaleny ledem.

mikrometr
Tisícina milimetru. Vlnová délka světla je přibližně polovina mikrometru.

Místní skupina galaxií
Skupina asi 23 galaxií, mezi něž patří naše Galaxie, Velká galaxie v Andromedě, Magellanova oblaka aj. Měří kolem 3 milionů světelných roků.

Mléčná dráha ”
Světlý pruh obepínající celou oblohu. Je to naše Galaxie, viděná zevnitř od jedné ze stopadesáti miliard  hvězd – to jest od našeho Slunce. Dalekohledem zjistíme, že  stříbřitý pruh Mléčné dráhy je ohromné množství slabých vzdálených hvězd. Jsou to hvězdy patřící do spirálních ramen Galaxie.

mlhovina ”
Oblako plynů a prachu nebo jen prachu v prostoru mezi hvězdami. Vidíme je proto že září (emisní mlhovina) nebo že pohlcují světlo vzdálenějších hvězd (tmavá mlhovina).

neutrino
Elementární částice bez náboje a (téměř s nulovou hmotností). Uvolňuje se v obrovském množství uvnitř hvězd, kde probíhají termonukleární reakce. Při nich se ve vznikajícím jádru protony mění v neutrony a vznikají neutrina. Nesmírný tok neutrin je uvolňován z nitra kolabující  supernovy. Tento neutrinový tok byl potvrzen u supernovy z  února r. 1987.

neutron
Neutrální částice, o málo těžší než proton. Neutrony v jádrech atomů vznikly a stále vznikají z protonů za vysokých teplot v nitru hvězd; např. při přeměně vodíku v helium ve většině hvězd, které vidíme na obloze.

neutronová hvězda
Koule o průměru asi 40 kilometrů, jejíž  hustota je obrovská ( tisíce tun v jednom krychlovém  centimetru). Sestávající jen z neutronů. Je pozůstatkem po  masivní hvězdě.

neutronový plyn
Látka za velmi vysokých hustot.Neutrony  jsou v ní stálé a nemohou se rozpadat. Pulsary jsou z  neutronového plynu.

NGC
Seznam mlhovin, hvězdokup a galaxií z r.1888. Anglicky se jmenuje New General Catalogue (Nový Obecný Katalog).  Připojené číslo za zkratkou je pořadové číslo v katalogu.  Např. Krabí mlhovina je NGC 1952, zatímco v Messierově katalogu je na prvém místě (tedy M1). NGC 1976 je M 42 v  Orionu atd. Seznam objektů NGC je mnohem obsáhlejší než  eznam objektů označených M.

nm
Nanometr, miliontina milimetru.

obří galaxie 
Galaxie která má bilion hvězd a více. Ve středu velkých galaktických kup jsou obří eliptické galaxie.

odsluní (afélium)
Bod na dráze planety či komety, který je nejdále od  Slunce.

odzemí (apogeum)
Bod na dráze Měsíce nebo umělé družice, který je nejdále od Země.

Oortův oblak komet
Velké množství špinavých ledovců (o velikosti asi deset kilometrů), které obklopují sluneční soustavu ve vzdálenosti několika  světelných měsíců. Některé z nich se přiblíží ke Slunci, vypařují se teplem a vytvoří kometu.

otevřená hvězdokupa (či galaktická hvězdokupa)
Je soustava desítek až několika tisíc hvězd, které se zrodily současně z téhož mezihvězdného oblaku. Jejich vlastní přitažlivost  nestačí odolat gravitačním (tzv. slapovým) silám galaxie, takže otevřená hvězdokupa se po milionech roků rozpadne

penumbra
1. polostín vytvořený za Zemí, Měsícem či jiným pevným tělesem. V polostínu Měsíce lze vidět částečné zatmění Slunce. Před a po zatmění Měsíce nejdříve nastává nenápadné polostínové zatmění.
2. Přechod tmavého jádra skvrny (umbry) do jasné fotosféry.

planeta ”
Chladné těleso obíhající kolem Slunce či jiné  hvězdy. Je dostatečně hmotné, aby se vlastní gravitací ztvárnilo do koule. Není však dostatečně hmotné, aby v jeho nitru probíhaly termonukleární reakce. Svítí odraženým světlem své hvězdy.

planetka (planetoid, asteroid, malá planeta)
Jedno z mnoha tisíců kamenných těles sluneční soustavy. Jejich velikost je od stovek metrů do stovek kilometrů. Většina jich je mezi dráhami Marsu a Jupitera.

planetární mlhovina
Rozpínající se obal červeného obra odfouknutý tlakem jeho degenerovaného jádra (bílého trpaslíka).

planetární soustava
Systém pevných těles, která obíhají kolem Slunce nebo kolem jiné hvězdy.

plazma
Ionizovaný plyn, to jest plyn, z jehož atomů byly odtrženy elektrony. Je dobrým vodičem elektřiny a chování plazmy je proto silně ovlivněno magnetickým polem.  Vlastnosti plazmy v magnetickém poli popisuje vědní obor zvaný magnetohydrodynamika nebo též hydromagnetika. Ten  nachází široké uplatnění v astronomii, neboť většina pozorovaného vesmíru je z plazmy a magnetická pole jsou všude.

polární záře
Světélkování atmosféry ve výškách 70 km až 1000 km, vyvolané dopadem rychlých elektronů. Nejčastěji se  vyskytuje v polárních oblastech.

prahvězda
Zárodečný stav hvězdy před zapálením termonukleárních reakcí. Prahvězda se zahřívá a svítí tím, že se smršťuje pod vlastní tíhou. Je přechodem mezi globulí a hvězdou.

proplydy
Totéž co protoplanetární disky. HST pořídil mnoho snímků proplyd, zejména v Orionově velké mlhovině.

protoplanetární disk (protoplanetární mlhovina)
Oblako plynů a prachu, otáčející se kolem mladého Slunce nebo mladé hvězdy. Později z ní vznikají planety.

přísluní (perihelium)
Bod na dráze planety, komety nebo planetky, který je nejblíže Slunci.

přízemí (perigeum)
Bod na dráze družice kolem Země, který je Zemi nejblíže.

pulsar
Velmi rychle rotující neutronová hvězda. Vysílá pravidelné pulsy v různých druzích elektromagnetického záření. Je to pozůstatek supernov.

rameno galaxie
Vnější protáhlá část galaxie, která se prostírá od jádra až k jejímu okraji. Má tvar spirály, obsahuje mnoho žhavých hvězd, mlhovin a mezihvězdné látky.

rázová vlna
Náhlá změna v tlaku, teplotě a hustotě. Vzniká  tehdy, pohybuje-li se objekt v plynu rychleji než činí  rychlost zvuku.

reflexní mlhovina
Oblako prachu v mezihvězdném prostoru, které odráží světlo hvězd.

rekombinace
Zachycení volného elektronu iontem plynu. Opak ionizace.

rentgenové záření
Elektromagnetické záření o vlnových délkách 0.001 nm až 10 nm. (nm – nanometr – je miliontina milimetru).

rozlišovací schopnost
Schopnost vidět drobné detaily na obrázku. Při velké rozlišovací schopnosti dalekohledu (např.  HST) je na jeho snímku mnoho drobných detailů.

rozpínání vesmíru
galaxie se od sebe vzdalují tím rychleji, čím jsou od sebe vzdálenější. Ve spektru se toto vzdalování projeví rudým posuvem.

rudý posuv
Posuv spektrálních čar k delším vlnovým délkám.

rychlost světla
300 000 km za vteřinu. Přesně 299 792 458  metrů za vteřinu.

Slunce ”
Nejbližší hvězda a střed sluneční soustavy. Jedna ze sto padesáti miliard hvězd v naší Galaxii.

sluneční konstanta
Množství sluneční energie dopadající na 1 metr čtverečný, postavený kolmo k paprsků mimo zemskou  atmosféru. Tato důležitá veličina je 1,37 kW na metr čtverečný. Ze sluneční konstanty snadno výpočtem sluneční zářivost.

sluneční soustava ”
Slunce a systém těles, která kolem něho obíhají.

sluneční vítr
Proud částic (elektronů, protonů, atomových jader), který vysílá Slunce nepřetržitě do meziplanetárních  prostoru. Jeho rychlosti jsou 300 až 700 km za vteřinu.

sluneční zářivost
Množství energie vyzařované Sluncem  každou vteřinu do okolního prostoru. Je to výkon 386 trilionů megawattů (trilion má 18 nul). Tento výkon je jednotkou pro  měření zářivosti všech hvězd.

skrytá hmota (chybějící hmota, tmavá hmota)
Hmota, která působí na hvězdy a galaxie gravitační přitažlivostí, ale kterou nelze zjistit žádným přímým způsobem (např. ve světle či jiném druhu elektromagnetického záření).

souhvězdí
Náhodné seskupení hvězd na obloze, které připomíná osoby, zvířata nebo věci. Celá obloha je rozdělena na 88 souhvězdí.

spektrální čára
Jasný úzký pruh ve spektru (to je emisní čára) nebo tmavý úzký pruh na jasném pozadí (absorpční čára).

spektrograf
Zařízení, v němž se rozkládá záření ve spektrum, které se pak snímá (na fotografickou desku, CCD, fotometrem či jiným čidlem). Spektrograf připojený k dalekohledu je nejdůležitější přístroj pro poznávání vesmíru.

spektrum
Záření rozložené na jednotlivé barvy (vlnové délky). Nejjednodušším slunečním spektrem je duha.

spirální galaxie
Galaxie, která má mladší hvězdy, mlhoviny a prach v plochém disku, především ve spirálních ramenech.. Naše Mléčná dráha a Velká galaxie v Andromedě jsou spirální galaxie.

supermasivní černá díra
Černá díra uvnitř kvasarů a některých galaxií. Její hmotnost je zhruba miliardkrát větší než hmotnost Slunce. Je příčinou mohutného toku záření rentgenového, infračerveného a rádiového aktivních galaxií.

supergalaxie
Největší systém galaxií. Může mít až sto tisíc galaxií. Průměr supergalaxie je větší než 100 milionů světelných let. Supergalaxie jsou největší systémy ve vesmíru.

supernova
Katastrofický zánik masivní hvězdy. K explozi supernovy dochází po vyčerpání jaderné energie v nitru hvězdy.

světelný rok
Vzdálenost, kterou světlo urazí za jeden rok. Rok má přibližně 30 000 000 vteřin. Za jednu vteřinu světlo urazí 300 000 km. Vynásobením dostaneme 9 bilionů kilometrů, což je přibližně světelný rok.

světlo
Elektromagnetické záření, na něž je citlivé naše oko.

svítivost
Množství světla, které hvězda vyzařuje za vteřinu do okolního vesmíru. Nezávisí nijak na vzdálenosti hvězdy od nás.

termonukleární reakce
Přeměny atomových jader, které probíhají za vysokých teplot (mnoho milionů až miliard  stupňů).

tmavá mlhovina
Mezihvězdné oblako prachu, které pohlcuje světlo vzdálenějších hvězd a zastiňuje je.

trilion
Milion bilionů čili miliarda miliard. Číslo s 18 nulami (1018).

trpasličí galaxie
Malá galaxie o malé svítivosti a poměrně malém počtu hvězd (stamiliony až několik miliard).

ultrafialové záření
Elektromagnetické záření o vlnové délce větší než má záření rentgenové, ale kratší než má světlo. Přibližně 10 – 400 nanometrů.

umbra
Středová, nejtmavší část sluneční skvrny. Teplota umbry je 4000 stupňů a je v ní silné magnetické pole.

umělý měsíc (umělá družice)
Těleso vytvořené lidskou rukou, které obíhá planetu. HST je umělý měsíc Země. Sonda Galileo je umělý měsíc Jupitera.

vlastní gravitace
Síla, která drží kosmická tělesa (Měsíce,  planety, hvězdy) a jejich soustavy (sluneční soustava, hvězdokupy, galaxie, galaktické kupy, supergalaxie) pohromadě.

vlnová délka
Vzdálenost sousedních vrcholů vlny.

vodík
Nejlehčí a nejjednodušší prvek. Jeho atom se skládá z jednoho protonu jednoho elektronu. Je to nejrozšířenější prvek ve vesmíru, asi 80% vesmíru je z vodíku.

vteřina (sekunda)
Základní jednotka pro měření času: je to časový interval rovný 9 192 631 770 kmitům  elektromagnetického záření vyslaného přeskokem elektronu mezi  pod hladinami základního stavu atomu cesiového isotopu 133.

výtrysk
Velmi rychlý proud plynů a prachu vyvržený z rodící se hvězdy nebo z jádra aktivních galaxií.

vznik planet
Planety vznikají z prachu a plynů  protoplanetárních disků kolem mladých hvězd. Tak vznikly i planety sluneční soustavy.

zářivost ”
Výkon hvězdy, to je celkové množství energie,  kterou hvězda vyzáří do mezihvězdného prostoru. Zářivost  hvězdy závisí na její hmotnosti. Jednotkou zářivosti je zářivost Slunce (386 trilionů Megawatt, 3,86 .1026 W).

zbytky supernovy
Rozpínající se mlhovina, která byla vyvržena při kolapsu masivní hvězdy.

zdánlivá hvězdná velikost
Udává osvětlení hvězdou, to jest  množství záření dopadající na 1 metr čtverečný kolmý k paprskům (viz hvězdná velikost). Závisí na zářivosti hvězdy a na její vzdálenosti od nás. Zavedením absolutní hvězdné velikosti se vylučuje vzdálenost.